Od malička nesnáším zeleninu. Bez masa bych nepřežila, přesto jsem při obědě nad steakem spontánně přijala osobní výzvu a v únoru 2018 jsem se stala vegetariánkou. 

Pro někoho, kdo má rád zeleninu, asi žádný problém, ale pro někoho, kdo do svých 23 let kromě mrkve, hrášku a kukuřice nebyl schopen pozřít zeleninu a udržet ji v sobě, byla tato výzva opravdovou Výzvou. Byla jsem zvyklá jíst maso na oběd i na večeři a v rámci svačinek jsem také většinou měla k pečivu nějakou uzeninu. Když jsem přišla s touto výzvou, mé okolí se ptalo, a co budeš jíst? A jó, herdek, co budu jíst?? 

Bylo mi 23 let, když jsem byla na kurzu vnitřního dítěte a ráno u snídaně povzbuzena večerním flámováním jsem se cítila v náladě zkoušet nové věci a dát šanci mým smyslům. Na talíři byla míchaná vajíčka a na okraji se na mě smála na plátky nakrájená okurka a také rajčata. Odvážně jsem se zakousla do okurky a v momentě, kdy na mě šla krize, představila jsem si, že jím meloun blízko jeho zelené slupky. Fungovalo to. Já zažila pocit vítězství a euforie. Od té doby jsem se pak naučila zvládat více druhů zeleniny a dnes už jsem schopna v menším či malém množství sníst prakticky cokoliv s výjimkou cibule a pórku. Ve velmi omezeném množství zvládnu papriku a rajče. Ostatní, jako například zelí, už zvládám s bravurou.

No a teď tu byla ta výzva. Konkrétní důvod jsem k ní vlastně neměla, nejednalo se ani o sázku, byla to jen jakási vnitřní touha zkusit něco pro moji osobnost naprosto paradoxního a možná jistým způsobem obohacujícího. Uklidňovala jsem sebe i svoji polovičku tím, že to přece neznamená, že musím jíst jen zeleninu, vždyť existuje i smažený sýr, topinky, bramboráky, vajíčka atd. Byla jsem zároveň velmi zvědavá, co to se mnou udělá, za celý život jsem dle mého názoru nebyla bez masa více než 2-3 dny. Přece se to musí nějak projevit. A projevilo :)

V prvním týdnu to šlo jako po másle a maso mi ani nechybělo. Těšila jsem se na jídla, která jsem dlouho neměla a nebýt výzvy, asi bych si je nevybrala. Níže uvádím příklady jídelníčku. Byla to převážně jídla, která jsem dříve běžně jedla, ale tak nějak až díky výzvě jsem je oprášila. Velmi pozitivně mě překvapila falešná dršťková polévka z hlívy ústřičné, kterou jsem v prvním dojmu téměř nerozeznala od pravé dršťkové. Do těstovin místo masa zamířilo sójové maso, což pro mě také nebyl žádný problém a chuti to téměř neubralo. Poslední dvě položky uvedené v jídelníčku byly pro mě opravdu degustační výzvou. Podotýkám, že v mých jídlech není cibule, ač by ji tam většina lidí očekávala. Důvod jsem již nastínila výše, neboť jsem z klubu anti-cibulářek. Cibuli případně nahrazujeme česnekem a nebo prostě ničím.

Postupem času jsem během výzvy dostávala chuť na maso či salám a pokaždé jsem došla do ledničky, otevřela ji a opět zavřela. Docházelo mi, že mi něco chybí. Nastavila jsem si v hlavě, že to nemusí být nutně maso, ale chce to něco silného, nějaký zážitek, který obohatí mé chuťové a mozkové buňky. A nové zážitky přišly. Shodou okolností u nás pár dní bivakovala nejlepší kamarádka mojí polovičky, která je odbornicí na vegetariánskou stravu. Ujala se kuchyně. Když začala šermovat paprikou a pórkem, odvaha mě trošku přecházela a chtěla jsem hodit zmizík. Vůně jídla však byla lákavá a já se snažila navodit si co nejpozitivnější degustační přístup, abych potlačila své předsudky a negativní reakce mého těla. Pod její taktovkou jsem následně poprvé v životě snědla porci pórkového krému, paprikového guláše s Quesadilly a bramborové knedlíky plněné směsí ze sojového masa a s česnekovou smetanovou omáčkou. Musím říci, že mi to chutnalo a mé tělo to přijalo dobře.

Výzvu jsem poslední den slavnostně zakončila návštěvou vegetariánské samoobslužné restaurace v Olomouci, kde jsme s kolegou byli překvapeni různorodým výběrem mnoha zajímavých pokrmů a prostředím, které byly doposud mimo náš obzor. Já zvolila luštěninovou polévku, cizrnový salát, vaječnou roládu a jako nápoj mladý ječmen. Kolega si pochutnal na šťouchaných bramborech s roládou.

Z výzvy jsem si odnesla navíc následující výsledky:

1. Své zeleninové trauma jsem posunula zase o kousek dále a zaplavila mě vlna euforie.
2. Zhubla jsem cca 1 kg váhy (tohle nebylo účelem, ale v ničem mi to nevadí). 
3. O konzistenci mé stolice se podrobně zmiňovat nebudu, i tady však určitá změna nastala. 
4. Během výzvy jsem si připadala velmi energická, a to nejen fyzicky, ale zejména myšlenkově. 
5. Výkon se mi zvýšil nejen v zaměstnání, ale také se mi hrnuly nové nápady na realizaci nových věcí i v mém běžném životě (dle mého názoru to není zásluha jen vege-jídla, ale spíše té samotné významné změny stereotypu).
6. Moje výzva byla spojená i s vysazení alkoholu, takže efekt změny byl umocněn i tímto. 
7. I díky výzvě jsem zrealizovala nápad vytvořit si v kanceláři a doma koutek pro práci ve stoje.
8. I díky výzvě jsem následně další měsíc odstartovala novou výzvu: "do práce o hodinu dříve".
9. I díky výzvě jsem namontovala veškeré lustry v našem domečku a speciálně jsem si k tomu upravila šroubovák, jehož původní ručka překážela při montáži u stropu.
10. Negativa: občasná lehká večerní podrážděnost v druhé polovině výzvy, kterou jsem kompenzovala nějakou pochutinou nebo kouskem sýru. Pak také ztráta váhy 1 kg (v mém případě negativum, pro někoho jiného by to mohlo znamenat i pozitivum).
    

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY NA NAŠEM BLOGU

Přečtěte si, co je nového